Time is money. {Čas jsou peníze.} Anglické přísloví
Festinatio tarda est. {Spěch zdržuje.} Antické přísloví

Prolog

„…, kdežto dělníky, Indiány a naše děvčata pravděpodobně za lidi nepovažují!“ Jošua mává Gabrielovi před očima výtiskem zprávy New York Herald Tribune z 22. února a pokračuje ve své plamenné řeči: „pro ně jsou lidskými obětmi jen jejich vojáci. Ještě štěstí, že zatím nevědí o tom, že zbylí vojáci a dělníci byli odvezeni tou kubánskou lodí – to by byl poprask! A že jsme děvčata přestěhovali sem, na naši antarktickou základnu. Clinica Puellaris Exoterra Nova už může začít fungovat. Máme zde personál i ‚pacientky‘, takže ještě dnes…“

„Dovol, abych trochu zchladil tvé nadšení,“ přerušil Gabriel Jošuu v momentě, kdy si udělal pauzu na nádech, „ta kubánská loď za pár dní přistane na Kubě. Dělníci se budou chtít setkat se svými rodinnými příslušníky – a vše bude vyzrazeno. A to neuvažuji další rizika – Indiáni, Xiaolanin dopis…“

„Ano, ano. Čekají nás nemalé problémy, ale protože nemůžeme momentálně vývoj situace ovlivnit, počkáme, až se objeví – a pak je budeme řešit.“

„Jeden problém však musíme vyřešit urychleně,“ upozorňuje Gabriel Jošuu, „musíme získat veškerou dostupnou dokumentaci Hillova bratra, astronavigátora ze ztroskotaného hvězdoletu. Je s ní spojen s největší pravděpodobností osud náš i slečny Lucie a nikdo jiný než my nemůže tohoto klíče účinně použít.“

„Myslím si, že je to tvůj problém, ne? Ty ‚velíš‘ technice…“

„Už zase začínáš špičkovat? Víš, jak to dopadá, když někam nasadíme techniku!“

„Poslyš, Gábi! Já už toho začínám mít dost! Jsi mistrem ve vyhledávání problémů, ale abys sám také navrhl řešení – to ne!“

„A mě zase dopaluje, že když navrhnu řešení, tak nejprve hledáš stotřiačtyřicet důvodů, (Pozn. autora: My máme obvykle takových důvodů 99, což je 10 × 10 − 1, ale protože mimozemšťané počítají ve dvanáctkové soustavě, musí mít takových důvodů zákonitě 12 × 12 − 1 ☺) proč to nejde – a nakonec ti stejně nezbude nic jiného, než abys mé řešení přijal. Kdyby sis aspoň to odpustil, určitě by se nám pracovalo veseleji.“

„Tak dobře,“ chlácholí Jošua svého věčného oponenta, „slibuji, že tvůj návrh nebudu kritizovat, bude-li aspoň trochu proveditelný.“

„Ty děláš, jako bych někdy přednesl neproveditelný návrh!“

„Tak dobře. Já se tedy omlouvám, ale už konečně spusť…“

„Můžeme například teleportovat domů slečnu Lucii v doprovodu ochranky, aby zjistila, v jakém stavu se dokumenty nacházejí – tedy nacházejí-li se tam ještě vůbec. Vždyť my ani nevíme, co a kde máme hledat! Teprve, kdyby se ukázalo, že dokumenty zmizely, nasadíme techniku, ať už to dopadne jakkoliv. A – samozřejmě, že nalezne-li potřebné dokumenty, vrátí se s nimi obratem sem na základnu, abychom je mohli podrobit důkladnému studiu.“

„S tím by se dalo souhlasit,“ míní Jošua po krátkém zamyšlení.

„Dále je nutné zajistit dopravu Jennifer a Anthonyho na naši saharskou základnu – a to hned, jak loď přistane na Kubě. Kdo jsou její pasažéři se totiž dlouho v tajnosti neudrží, a těm dvěma hrozí smrtelné nebezpečí. Sebelepší úkryt je nespasí – víme, co CIA dokáže. Únos Xiaolan je pro nás opravdu poučný.“

„Ano, i v tomto případě musím s tebou souhlasit.“

„Obě akce by bylo vhodné koordinovat tak, aby na sebe navazovaly,“ rozvíjí své myšlenky Gabriel, „když už budeme mít lidi a techniku v terénu…“

„Kdy loď přistane?“

Gabriel pohlédl na plastickou mapu s vyznačenou lodní dráhou a časovým plánem polohy lodi. Pak naťukal pár čísel na klávesnici komunikátoru a sdělil Jošuovi odhad: „Vzhledem k tomu, že loď byla při tom zemětřesení značně stržena stranou ze svého kursu a poněkud i poškozena, považuji 2. březen za solidní termín.“

„To znamená – týden,“ povzdechl si smutně Jošua.

„Podle Amynilla je ten týden doba vhodná k tomu, aby se naše děvčata dala dohromady po těch útrapách, kterým je ti lumpové vystavovali skoro celý měsíc, takže dnes – nic,“ navazuje Gabriel na Jošuův ohnivý proslov, kterým začal tuto důležitou schůzku, „děvčata budou odpočívat a po celý týden se žádný povinný program nekoná!“

„To snad nemyslíš vážně? Nezapomínej, že už nefungujeme v mimoprostoru a že si s časem nemůžeme dělat, co chceme,“ krotí Jošua Gabrielovo nadšení, „a proto zavedeme povinný program – sice modifikovaný kvůli aklimatizaci – i když bude expedice pro dokumenty teleportována až 1. března. Raději mě rámcově seznam s tím, jak si tu expedici představuješ.“

„Jednoduše,“ odvětil otráveně Gabriel, „slečna Lucie bude pod ochranou čtyř členů osobní stráže dopravena domů. Zatímco bude shromažďovat dokumenty, zůstanou s ní dva členové eskorty a jejich prvořadým a jediným úkolem bude její ochrana před dalším případným únosem. Zbylí dva členové eskorty se přesunou na Kubu a zajistí bezpečnou dopravu Anthonyho a Jennifer. Pak se vrátí pro zbytek výpravy a …“

„Nezapomínej, že teleportace je sice okamžitá, ale pobyt našich lidí v terénu nelze časově transformovat. To znamená, že čas, který strávíte venku, bude reálný. Tak se podle toho chovej,“ koriguje Jošua Gabrielův plán, „vezmete s sebou dva teleporty, abyste po svém rozdělení byly dvě nezávislé skupiny – jinak hrozí časová ztráta!“

„Proč říkáš ‚strávíte‘ – ty chceš, abych…“

„Ano,“ odpovídá Jošua významně hledě Gabrielovi do očí,“ „Chci, abys Ty nesl osobní odpovědnost za zdárný průběh cesty – a zůstaneš na místě se slečnou Lucií tak dlouho, dokud ona sama ti nedá pokyn k návratu. Jedná se o nejchoulostivější akci, ke které se chystáme, za posledních dva tisíce let!“

„Dobře. A program na ten týden, který zbývá do 1. března? Přece musím vědět, jak zorganizovat služby techniků,“ a Gabriel uchopil do ruky ovladač komunikátoru.

„Dnes máme 23. února, konvenčních 6 hodin ráno – takže za hodinu dívky vzbudíme a budeme zatím postupovat, jako by se expedice nechystala. Musíme využít každé příležitosti k odběrům biologického materiálu, jehož syntézu jsme zatím nezvládli. Potřebujeme ho k dokončení úkolu, kvůli kterému byla původně CPLE a nyní CPLEN vybudována. Pochop, že tentokrát dívkám nebudeme moci kompenzovat čas, který u nás stráví – tak nač ho zbytečně ztrácet. A proto také – chceš-li, můžeš ve volných chvilkách přemýšlet o tom, jak je odměnit tentokrát.“

„Zatím’s mi svým rozhodnutím připravil místo volné chvilky horkou hodinku!“

A Gabriel chvatně opustil Jošuovu pracovnu.

Zpět na předmluvu Pokračování Zpět na obsah