Abychom mohli postupovat v dalším výkladu, je nutno nejprve
objasnit, co to vlastně dvojné číslo je.
I ti největší zabedněnci si z dob povinné školní docházky musí
pamatovat, že český jazyk obsahuje devatero druhů slov. Těchto
devatero druhů slov se dělí na dvě velké skupině: na slova ohebná a
neohebná. Ohebná slova se skloňují nebo časují, zatímco
s neohebnými slovy taková kouzla provádět nelze. Nadále nás
budou zajímat pouze slova ohebná. Víme, že z mluvnického hlediska
lze u skloňovaných slov (kterým se říká jména) rozlišovat rod,
číslo a pád. U sloves, která se časují, rozeznáváme více
mluvnických kategorií – osobu, číslo čas, způsob, rod a vid.
Výzkum a rekonstrukce dvojného čísla se pochopitelně dotýká všech
mluvnických kategorií, které jsem právě vyjmenoval, ale rozhodující
je zde kategorie mluvnického čísla. Dnešní spisovná čeština rozeznává
číslo dvojí: jednotné a množné. Jednotné číslo se vztahuje
k popisu a konání jednoho jedince, množné číslo se zabývá popisem
a konáním dvou a více jedinců. Tento stav však nebyl v češtině
„odjakživa“. Až do konce XIV století bylo v češtině
zcela běžné tzv. číslo dvojné, které se vztahovalo k popisu
a konání dvou jedincí. Jeho zbytky jsou
v jazyce dodnes patrny, i když se jeho tvary považují mezi lidem
za výjimky ve tvoření množného čísla.
Ukážeme si to na příkladech: Slovo ruka můžeme podle školních
jazykových pravidel slovního rozboru zařadit takto: Podstatné jméno
rodu ženského, číslo jednotné, pád první, vzor „žena“.
Zařazení ke vzoru (5. třída ZŠ!) se děje srovnáním tvarů ve 2.p. č.j.
na základě této analogie: „Ruka bez ruky – jako žena bez ženy.“
Výborně! Podívejme se teď, jak se nám tento postup osvědčí
v množném čísle:
Byla to práce pro čtyři ženy. –
Byla to skladba pro čtyři ruce.
Co to? Nefunguje nám snad zařazení ke vzoru správně? Což takhle
skladba pro čtyři ruky?
„Sláva! Hurá!“ radují se Moraváci. Vždyť ten K10 konečně
přiznává, že nářečí Čechů z Moravy jsou spisovnější, než nářečí Čechů
z království! To je sice pravda, ale obměňme nepatrně předchozí
příklad…
Byla to práce pro dvě
ženy. – Byla to skladba pro
dvě ruce.
Tady právě bývalo kdysi používáno ono dvojné číslo, k jehož
úplné rekonstrukci se snažíme dospět. Před šesti sty léty by se totiž
řeklo: Byla to práce pro dvě ženě.
– Byla to skladba pro dvě ruce.
Zatímco my počítáme „jedna a mnoho“, naši předkové počítali
„jedna, dvě a mnoho“.
© , 2000 - 2010
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah
Poslední aktualizace: