Esperanto, jako každý vyspělý kulturní jazyk, je užíváno ve dvou podobách
– v podobě mluvené a v podobě psané. Disponuje dvaceti osmi
hláskami, které jsou v písmu reprezentovány dvaceti osmi písmeny
latinské abecedy, z nichž šest je opatřeno diakritickými znaménky.
Všechny hlásky, kterých esperanto používá, máme i v češtině.
Následující seznam představuje úplnou esperantskou abecedu.
V hranatých závorkách je uvedena výslovnost písmen odlišných od
české abecedy:
a, b, c, ĉ [č], d, e, f, g, ĝ [dž], h,
ĥ [ch], i, j, ĵ [ž], k, l, m, n, o, p, r, s,
ŝ [š], t, u, ŭ [*], v, z
Nyní už zbývá jen vyložit funkci písmena ŭ. Jedná se o
polosamohlásku [u], která je součástí dvojhlásky. Netvoří samostatnou
slabiku. Ukážeme si to na příkladu (český protějšek je vysázen kurzívou):
aŭtomobilo automobil
(Slabikujeme: aŭ-to-mo-bi-lo
au-to-mo-bil)
naproti tomu:
neutila neužitečný
(Slabikujeme: ne-u-ti-la
ne-u-ži-teč-ný)
Každé hlásce odpovídá jedno písmeno a každému písmenu odpovídá jedna
hláska. Z matematického hlediska se jedná o přiřazení vzájemně
jednoznačné.
Tak, a teď, když víme, jak vlastně esperantská abeceda vypadá, měli
bychom se naučit kódovat esperantská písmena s diakritickými
znaménky, abychom mohli psát domácí úkoly…
Račte, prosím!
© , 2000 - 2016
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah
Poslední aktualizace: