Znáte snad protivnější zvuk než neodbytné pípání budíku brzy po ránu? Já tedy ne! Ani to poslední říjnové pondělí – chladné a mlhavé – se mi opravdu nechtělo vstávat. Zvláště, když vám autobus odjíždí chvíli po šesté ráno a vy se musíte ještě osprchovat, oholit a sbalit věci na třídenní služební cestu. Já vím, co mi namítnete: „To sis měl připravit už včera večer!“
Ano, máte pravdu – ale co se dá dělat – v tomto směru jsem zřejmě nenapravitelný lempl. Ostatně – včera večer jsem odjížděl od babičky, které jsem byl vypomáhat se sklizní ovoce. Vlak měl zpoždění, ujel mi poslední autobusový přípoj a nezbylo mi, než jít domů půldruhé hodiny pěšky. Doma mě nikdo nečeká. Tatínek je v lázních, mamka za ním jela na pár dní na návštěvu a sestra odjela večer na internát. Chvíli před půlnocí jsem dorazil, trochu se opláchl a zakotvil v kanafasu… A teď ten protivný budík! Znechuceně jsem ho zamáčkl – pět minut to nespasí.
Probudil mě podivný hukot. Pohlédl jsem zběžně na budík… Zlověstné jedovatě žlutozeleně svítící číslice jako by se mi vysmívaly. No hrůza! Z pěti minut máme víc než čtvrt hodiny. Ještě aby mi tak ujel ten autobus… Shodil jsem se sebe pyžamo a vyrážím do koupelny. Okno mého pokoje vede do ulice, která je k mému údivu ponořena do čiročiré tmy. Už zase vypadlo pouliční osvětlení. Hlavně, že naše vesnice byla povýšena na město. Takový bordel nemají ani v Kocourkově! Kupodivu se ale svítí u nás v předsíni. Jak to? Vždyť jsem v noci zhasínal, než jsem si šel lehnout. Nebo že už bych byl takový sklerotik? Ve svých ‚Kristových‘ letech snad na to ještě nemám ani nárok… A co mě to vlastně vzbudilo? Ten hukot, jako když někde teče voda! Vtrhl jsem do koupelny neuvědomuje si v tu chvíli, že jsem vlastně v Adamově rouše. A i kdybych si to připustil – jsem doma přece sám, tak co? V té chvíli jsem však zůstal údivem stát s otevřenými ústy. Hukot způsobuje sprcha, pod níž se zvolna otáčí má sestra. Sestra, která měla už včera večer odjet na internát!
Vy neznáte moji sestru? Mám sestru. Dokonce báječnou sestru. Pravda, ona je o 14 let mladší, příští měsíc jí bude devatenáct a v červnu ji čeká maturita. Náš věkový rozdíl činí půl generace a někdy je to nepříjemně znát. Tedy přesněji: Bylo. Uznávám, že jsem se k ní jeden čas choval velice přezíravě, jak už to starší bráchové – často ke své škodě – dělají, ale od jejích čtrnácti let jsme vlastně ‚spiklenci‘ proti vlastním rodičům. Začalo to tím, že jsem zfalšoval otcův podpis na její přihlášce na střední školu. Mocí mermo se chtěla stát posluchačkou gymnasia s rozšířeným sportovním programem. Nic proti tomu, ale ono to je ve 120 km vzdáleném městě. Pak jsem ji doprovodil i k přijímacím zkouškám.
„Ó, náš gentleman! To je od tebe hezké, jak o svou sestru pečuješ, ale abys věděl, co to obnáší, budeš jí platit internát a sportovní vybavení,“ rozhodl otec, když k jeho rukám doputoval doporučený dopis s rozhodnutím ředitele školy, že … Vaše dcera … úspěšně vykonala přijímací zkoušky a byla přijata k řádnému studiu na našem ústavu… – a my jsme museli s pravdou ven.
Sestra kupodivu zastavila vodu a odsunula zástěnu.
„Jak to, že nejsi ve škole?“
Vyjeveně na sebe zíráme, oba nazí, ‚jak nás pánbůh stvořil‘. Sestru jsem naposledy viděl nahou jako malou holčičku. Někdy kolem 10 let se přede mnou začala stydět. A nepamatuji se, že ona by někdy spatřila mne nahého. Ovšem teď tu stojíme proti sobě navzájem překvapeni jeden druhým za rovných podmínek…
„Jsou přece prázdniny!“
Pravda, koncem října bývají prázdniny kolem státního svátku. Ale já jsem pracující člověk a pro mne prázdniny neplatí. Proto se o takové detaily nezajímám. Jenže…
„Když máš prázdniny, tak proč tu strašíš v tuto nekřesťanskou hodinu? Vždyť sis mohla přispat – na rozdíl ode mne. Já jedu na služebku…“
„Prázdniny, bráško, mají jen peciválové. Já mám gymnastické soustředění. Za dvě hodiny odjíždím.“
Ano, moje sestra holduje sportům s estetickým nábojem. Moderní gymnastika, krasobruslení, synchronizované plavání… A je fakt, že jí takový život těší. Loni v den svých osmnáctých narozenin podepsala dokonce pracovní smlouvu na zkrácený úvazek jako plavčice.
„To, abys do mne nemusel pořád vrážet tolik peněz, díky, bratříčku…“
Ale já si myslím, že to udělala hlavně na truc tátovi. Chtěla mu ukázat, že i sportem se může uživit. A teď tu stojí přede mnou nahá ve sprše. Má opravdu krásnou vysportovanou postavu. Znám jí v plavkách, v gymnastickém trikotu i v krasobruslařských kostýmcích (za ty jsem se už něco naplatil, ještě, že jsem zatím sám a slušně vydělávám…), ale té nádheře, kterou nechtěně odhalila přede mnou dnes, se žádný sportovní úbor nevyrovná! Postavil jsem se instinktivně mezi ni a stojan s ručníky, aby se nemohla zakrýt, a můj pohled nenasytně hltá půvabné křivky jejích ňader a boků. Pak se setkaly naše oči a její reakce mě přímo šokovala:
„Tak co, líbím se ti?“ a uličnicky zapózovala. Pak si uvědomila, že i já bych se rád osprchoval. Znovu pustila vodu a spiklenecky na mě mrkla: „Osprchujeme se spolu, aby ti neujel autobus, chceš?“
Byl to od ní dobrý nápad. Sprchuje se totiž ráda, často a hlavně dlouho. Kdybych měl čekat, až sprchu uvolní, mohl by mi ten autobus opravdu ujet. Zvlášť, když jsem vstal o dvacet minut později a teď už dobrých deset minut konverzujeme nazí v koupelně. Pak se ještě musím oholit… Co se dá dělat. Oželím snídani. Něco si koupím cestou.
„Smíš mě namydlit,“ a podává mi žínku a sprchový šampón, když jsme se důkladně prohřáli proudem horké vody.
Mazlím se s jejím krásným tělem a vytvářím jí na něm bohatou pěnu. Záměrně jí tisknu paže, záda, bříško, prsa i stehna a nakonec zajíždím do jejího klína. V té chvíli jsem si uvědomil, že je všude hladce vyholená – v klíně i v podpaží…
„To si děláš sama?“
Pochopila. „Ale kdepak, to si děláme na intru navzájem s děvčaty – je to mnohem příjemnější. … Ne, neboj, nikam se nechodíme předvádět. Ale chodíme čtyřikrát týdně plavat – a takhle je to hygieničtější,“ vysvětluje.
Pak vzala žínku a na oplátku mydlí mě, usmívajíc se nad mou ‚mužskou pýchou‘ nezadržitelně tvrdnoucí a vzpínající se pod jejími rafinovanými doteky. Znovu pustila proud horké vody, a když jsme smyli šampón, otočila pákou baterie… Ano, to je její systém: Střídavě horká a studená sprcha. Když jsem pocítil chlad, sprchu jsem opustil a důkladně jsem se vytřel osuškou. Zatímco si chystám holení, sestra se pořád ještě sprchuje. Holím se, ale co chvíli stáčím pohled od zrcadla ke sprchové zástěně. Je na ní sice imitace vodních kapek, ale i přes toto zkreslení se rýsují půvabné křivky sestřina nahého těla, na které se nemohu vynadívat. Všimla si toho a záměrně pózuje. Několikrát jsem se řízl…
Konečně zastavila vodu a jala se utírat. Potom přistoupila těsně ke mně a ošetřila mi ta dvě říznutí. Sáhla do poličky a v ruce se jí objevila láhev pleťového mléka.
„Namažeš mě?“
Nevycházím z údivu. Položila se v pokoji na pohovku a já jí mléko roztírám po celém těle. Fascinují mě její uvolněné, přesto však pevné a pružné vypracované svaly a nádherně modelovaná pevná prsa skutečně dokonale harmonizující s její postavou, která rozhodně nepotřebují být podpírána podprsenkou. Cítím pod svými prsty silné záchvěvy jejího vzrušení. Prsa už jí přímo hnětu a pak jí prsty znovu zajíždím do klína. Milostná šťávička jí teče proudem… Zmocňuji se jejího naběhlého klitorisu a silné trhané pohyby spojené s prudkým oddechováním mi neomylně signalizují, že dosáhla vrcholu.
Pohlédl jsem na hodiny. Autobus už je pryč…
„Chceš taky udělat masáž?“
Její otázka mě potěšila. Když už průšvih, tak ať to aspoň stojí za to.
„Nemysli si, že to bude ode mne nějaká fušeřina, máme na škole kursy,“ ubezpečuje mě, když zprvu nereaguji na její nabídku.
„Ale sestřičko, to vím, že se mám od tebe na co těšit. Tak předveď, jaká jsi odbornice.“
Ulehl jsem na její místo a sleduji její počínání. Na chvíli zmizela v koupelně. Jak jsem zjistil, jenom proto, aby si vzala vložku a kalhotky. Stále ještě ‚teče‘ a nechce svou milostnou šťávičkou zbytečně znečistit nábytek. Ale hruď si ponechává stále odhalenou. Potvora, vycítila, že jsem ‚horňák‘… Pleťové mléko vyměnila za masážní olej.
„Otoč se na břicho…“
Teď mi roztírá olej po zádech a jemně, přesto však důkladně mi prohmatává páteř. Nechávám se téměř ukolébat skvělým koncertem jejích obratných prstů. Asi po čtvrthodině mě požádala, abych se otočil. Ne, nemusím se bát, že umastím povlečení pohovky. Veškerý olej mi dokonale vmasírovala do pokožky!
Masáž hrudního a břišního svalstva – aspoň v jejím ponětí – mě opravdu nenechává klidným. Sklání se nade mnou a vedle vlastní masáže se mě dotýká i svými ztopořenými bradavkami. Jsem v sedmém nebi. Docela zapomínám, že už jsem měl být dávno na cestě a můj mozek odmítá uvažovat o tom, jak to budu vysvětlovat šéfovi.
„Chceš udělat i erotickou masáž?“
Sestřina otázka mě vytrhla z chmurných myšlenek. Jenom jsem slastně přivřel oči. Pochopila. Cítím, jak se její ruce zmocňují mých genitálií… Instinktivně roztahuji nohy a silně vnímám, jak mi povoluje svěrač. Sestra vnikla dvěma prsty do mého análního otvoru a provádí masáž prostaty. Druhou rukou přidržuje ubrousek na mém penisu.
Pocit vrcholné rozkoše nedal na sebe dlouho čekat. Tak nádherný orgasmus bez vlastního pohlavního styku jsem dnes zažil poprvé v životě!
Prudce oddechuji, sestra drží na mém penisu čistý ubrousek…
„Musíme se jít znovu osprchovat…“
Tentokrát se zdržujeme ve sprše jen krátce. Abychom se umyli. Před hodinou jsem měl odjet. A sestře ujel autobus právě před chvílí. No to jsme to dopracovali!
Zvedám telefon, abych se omluvil a vysvětlil šéfovi, že jsem neodjel na služební cestu, protože jsem zamáčknul budíka a…
„Vrátnice!“
„Ahoj, Karlíčku, dej mi šéfa, prosím tě…“
„Blázníš? Ten ještě chrápe! Co mu chceš tak brzo po ránu?“
„Ale ujel mi autobus a…“
„Jak by ti moh’ ujet autobus, když první jede až za hodinu?“
„Cože?“
„Včera se přeci měnil čas, ne?“
„Aha, pravda. Tak dík a nezlob se.“
Položil jsem sluchátko a obrátil se k sestře, která se právě vybalila z osušky: „Přestavěla jsi včera hodiny?“
„Jistě, všechny jsem posunula o hodinu napřed…“
Prudce jsem ji k sobě přivinul: „Sestřičko, ty popleto jedna popletená, vždyť ty’s měla ty hodiny posunout o hodinu zpět! Mohli jsme ještě dvě hodiny spát…“
„Doufám, že toho omylu nelituješ,“ zasmála se a zabránila mi v dalším hovoru svými rty.
Autor: © Éósforos, 2004–2014
22.2.2004 Zpět na obsah