Zájmena představují vedle sloves závažný problém. Ten spočívá v tom, že některá zájmena nejsou doložena vůbec (i když musela existovat) a u některých zájmen nejsou doloženy všechny tvary. Začněme zájmeny pro 1. a 2. osobu dvojného čísla, tedy pro pojem my dva / my dvě a vy dva / vy dvě. Podle dochovaných literárních zlomků sloužil tvar va/vě jak 1. tak i 2. osobě. Tuto skutečnost potvrzuje jak Lamprechtova tak i Gebauerova mluvnice. Gebauerova mluvnice však uvádí, že původní praslovanský tvar pro 1. osobu zněl na a v XV. století – v době zániku dvojného čísla – se ve spisech jistého Rosy objevuje tvar ma. Gebauer však o věrohodnosti tohoto tvaru pochybuje a soudí, že je to Rosova „umělecká licence“. Protože však je na nás, na Kreténech, abychom tuto raritu českého jazyka znovu oživili, dovoluji si navrhnout, abychom tento Rosův tvar, byť i pochybný, přijali, protože se zdá, že pokročil ve vývoji nejblíže extrapolované skutečnosti. Druhou výhodou je, že zájmeno ma je lepší paralelou zájmenu „my“, které reprezentuje množné číslo. Použitím praslovanského na bychom zastínili rozlišení 1. a 4. pádu, což by bylo u osobního zájmena na závadu. Zájmeno vě doporučuji ponechat jako 1. pád pro 2. osobu a zbývající tvar va použít pro 4. pád 2. osoby. I u 1. a 2. osoby tak bude zachována bezrodost. Toto řešení, které se jakožto nový poznatek liší od tezí první přednášky (MKS 25.7.1998) předkládám k posouzení.
| Pád | my dva | vy dva | on | ona, ono | sám | sam|a -o |
| 1. | ma | vě | ona | oně | sama | samě |
| 2. | najou | vajou | jou/ňou | jou/ňou | samou | samou |
| 3. | náma | váma | jima/nima | jima/nima | samýma | samýma |
| 4. | na | va | ja/ňa | je/ně |
sama | samě |
| 6. | najou | vajou | jou/ňou | jou/ňou | samou | samou |
| 7. | náma | váma | jima/nima | jima/nima | samýma | samýma |
Poznámka k tvarům jou/ňou:
Ačkoliv by mělo i zde platit pravidlo, že pro měkké vzory se používá
ve 2. a 6. pádě koncovka -í (jí/ní), ponechávám u osobních
zájmen tvrdou koncovku -ou, která byla v pračeštině
jednotná v podobě -ú, protože koncovka -í by byla
u zájmen příliš přetížená. Doufám, že s tím souhlasíte, Kreténi.
Další nevyřešený problém se týká přivlastňovacích zájmen
odpovídajících 1. a 2. osobě dvojného čísla. Nikde jsem je zatím
nenašel. Přivlastňovací zájmeno ke 3. osobě jsem sice také nenašel,
ale to naštěstí umíme odvodit i bez studia historické mluvnice.
Pomůže nám tvorba tohoto zájmene u jednotného a množného čísla. Tam
je tvořeno vždy rozšířením nepředložkového tvaru 2. pádu příslušného
osobního zájmena o zesilovací předponu je-. Tak, jako jsou
odvozena přivlastňovací zájmena
on > ho > jeho,
ona > jí > její,
oni > jich > jejich,
lze odvodit i
ona > jou > jejou.
Jelikož zájmena jeho a jejich jsou nesklonná a jen
zájmeno její se skloňuje podle vzoru přídavného jména
jarní, navrhuji, aby zájmeno jejou
bylo rovněž nesklonné.
Zájmena jaký, který se skloňují jako přídavné jméno mladý.
Skloňování dalších zájmen ukazuje následující tabulka.
| Pád | můj | má, mé | náš | naše | ten | ta, to |
| 1. | má | moji | naše | naši | ta | tě |
| 2. | mou | mou | našou | našou | tou | tou |
| 3. | mýma | mýma | našima | našima | těma | těma |
| 4. | má | moji | naše | naši | ta | tě |
| 6. | mou | mou | našou | našou | tou | tou |
| 7. | mýma | mýma | našima | našima | těma | těma |
Jako můj se skloňuje i tvůj a svůj Jako náš skloňuje se i váš. Ostatní zájmena zatím nemám prozkoumána.
© , 2000 - 2010
Předchozí kapitola Pokračování Zpět na obsah
Poslední aktualizace: