Skloňování zájmen

Zájmena představují vedle sloves závažný problém. Ten spočívá v tom, že některá zájmena nejsou doložena vůbec (i když musela existovat) a u některých zájmen nejsou doloženy všechny tvary. Začněme zájmeny pro 1. a 2. osobu dvojného čísla, tedy pro pojem my dva / my dvě a vy dva / vy dvě. Podle dochovaných literárních zlomků sloužil tvar va/vě jak 1. tak i 2. osobě. Tuto skutečnost potvrzuje jak Lamprechtova tak i Gebauerova mluvnice. Gebauerova mluvnice však uvádí, že původní praslovanský tvar pro 1. osobu zněl na a v XV. století – v době zániku dvojného čísla – se ve spisech jistého Rosy objevuje tvar ma. Gebauer však o věrohodnosti tohoto tvaru pochybuje a soudí, že je to Rosova „umělecká licence“. Protože však je na nás, na Kreténech, abychom tuto raritu českého jazyka znovu oživili, dovoluji si navrhnout, abychom tento Rosův tvar, byť i pochybný, přijali, protože se zdá, že pokročil ve vývoji nejblíže extrapolované skutečnosti. Druhou výhodou je, že zájmeno ma je lepší paralelou zájmenu „my“, které reprezentuje množné číslo. Použitím praslovanského na bychom zastínili rozlišení 1. a 4. pádu, což by bylo u osobního zájmena na závadu. Zájmeno doporučuji ponechat jako 1. pád pro 2. osobu a zbývající tvar va použít pro 4. pád 2. osoby. I u 1. a 2. osoby tak bude zachována bezrodost. Toto řešení, které se jakožto nový poznatek liší od tezí první přednášky (MKS 25.7.1998) předkládám k posouzení.

Pád my dva vy dva on ona, ono sám sam|a -o
1. ma ona oně sama samě
2. najou vajou jou/ňou jou/ňou samou samou
3. náma váma jima/nima jima/nima samýma samýma
4. na va ja/ňa

je/ně

sama samě
6. najou vajou jou/ňou jou/ňou samou samou
7. náma váma jima/nima jima/nima samýma samýma

Poznámka k tvarům jou/ňou: Ačkoliv by mělo i zde platit pravidlo, že pro měkké vzory se používá ve 2. a 6. pádě koncovka -í (jí/ní), ponechávám u osobních zájmen tvrdou koncovku -ou, která byla v pračeštině jednotná v podobě -ú, protože koncovka by byla u zájmen příliš přetížená. Doufám, že s tím souhlasíte, Kreténi.

Další nevyřešený problém se týká přivlastňovacích zájmen odpovídajících 1. a 2. osobě dvojného čísla. Nikde jsem je zatím nenašel. Přivlastňovací zájmeno ke 3. osobě jsem sice také nenašel, ale to naštěstí umíme odvodit i bez studia historické mluvnice. Pomůže nám tvorba tohoto zájmene u jednotného a množného čísla. Tam je tvořeno vždy rozšířením nepředložkového tvaru 2. pádu příslušného osobního zájmena o zesilovací předponu je-. Tak, jako jsou odvozena přivlastňovací zájmena

on > ho > jeho,
ona > jí > její,
oni > jich > jejich,

lze odvodit i

ona > jou > jejou.

Jelikož zájmena jeho a jejich jsou nesklonná a jen zájmeno její se skloňuje podle vzoru přídavného jména jarní, navrhuji, aby zájmeno jejou bylo rovněž nesklonné.

Zájmena jaký, který se skloňují jako přídavné jméno mladý. Skloňování dalších zájmen ukazuje následující tabulka.

Pád můj má, mé náš naše ten ta, to
1. moji naše naši ta
2. mou mou našou našou tou tou
3. mýma mýma našima našima těma těma
4. moji naše naši ta
6. mou mou našou našou tou tou
7. mýma mýma našima našima těma těma

Jako můj se skloňuje i tvůj a svůj Jako náš skloňuje se i váš. Ostatní zájmena zatím nemám prozkoumána.


© , 2000 - 2010


Předchozí kapitola       Pokračování       Zpět na obsah


Poslední aktualizace: 

[CNW:Counter]